Ambiciozní přístup k restaurování, zejména děl na papírových podložkách může být velmi kontraproduktivní.
V případě pěkného akvarelu Bedřicha Hawránka, který samozřejmě nasbíral za svou existenci poškození ve formě zežloutlého papíru fotooxidací, podlepu na lepenkovou desku, drobného foxingu- mikrobiálních skvrn a pozměněné starší retuše ve středu obrazu je ovšem nejzdravější
držet se zpátky. Větší zásah by musel v každém případě zahrnovat ošetření za přítomnosti vlhkosti v jakéholi podobě, což daná technika neumožňuje. Zcela na místě je vzdáti se dokonalosti provést drobnou retuš a pro adjustaci zvolit zasklení s maximálním vyloučením UV složky světla degradující v první řadě papírovou podložku.
Každý jiný pokus dílo vylepšit by měl vliv na vzhled precizní práce v tužce a akvarelu, ukázkovou práci krajinářské tvorby 2.poloviny 19.století